Zastavila mně včera v jednom nákupním centru mladá slečna a než jsem se nadála, už jsem měla na půlce obličeje speciální pleťovou masku nejmenované značky (upřímně, vůbec nevím, co to bylo!) a hřbet ruky masírovaný speciálním peelingem s obsahem zlatých částeček pro zjemnění a vybělení...
„Cítíte, jakou máte teď na ruce hebkou pokožku..? Vypadá mnohem mladší, že....? Vidíte, jak je vaše pleť rozzářená...? (...jak jsou vaše zuby bělejší....kůže pevnější...vlasy lesklejší...nohy delší....?)“
Nevím čím to je, ale při každé podobné zkušenosti mám tak trochu pocit, že před tím, než mi byl aplikován přípravek X nebo Y, můj vzhled za moc nestál. Že vypadám vlastně příšerně, že má kůže je ve skutečnosti stará, drsná, mdlá, povolená... (že mám žluté zuby a mé vlasy jsou krepaté a bez lesku...) Ano, je příjemné zkusit nový krém a vidět, jak pleť následně září, ale to srovnání „před a po“ člověka ve své podstatě vlastně připravuje o značnou dávku sebevědomí, nemyslíte?? Máte to také tak, nebo jsem v tom sama...?
PS. Po návratu domů jsem příteli řekla o svém zážitku a ukázala mu své ruce. „Která je hebčí?“ No co myslíte... Samozřejmě ukázal na tu, které se peeling s pravým zlatem ani netknul....
PS2. Nic jsem si od slečny samozřejmě nekoupila. Kupuji si jen přípravky, které mě emocionálně nedrtí a které jen zdokonalí mé již dokonalé já :-)
ILU: byBella